Ú T O Č N Ý  Ú D E R

je bezesporu nejtěžší části tréninku i hry. Největší nevýhodou je závislost na kvalitě nahrávky, smečařských dovednostech útočníka a faktu, že míč i útočník jsou oba v neustálém pohybu. Nejprve ukázka jak by měl útok správně vypadat. 

Základní technika útoku uvedená ve videu by měla pomoci všem hráčům i trenérům. Důležité je nebazírovat na naprostých detailech. Volejbal není výuka ve skocích,
je to pozvolný proces. Pokaždé, když hráč udělá cvičení zodpovědně a naplno,
podpoříme ho, i když víme, že technicky to ještě není úplně správně. 
POZOR! Trenér brát ohled na věk a sílu svalů hráče. U mladších žaček netrénujeme
útok více než 15 minut v kuse a musí být dodržena kompenzace (po úderech pravou
paží musí následovat výměna postoje a údery/odhozy levou paží, aby byla
páteř a svaly zatíženy rovnoměrně)

NAHRÁVAT NEBO NAHAZOVAT??
Právě proto, že útočník - začátečník - není schopen se "sejít" s klasickou nahrávkou,
je třeba, aby mu míč trenér či pomocník nahazoval. Míč nahazuje přímo nad sebe a hráč se rozbíhá kolmo proti síti. Výška nadhozu je pořád stejná, cca 2 - 3 m nad síť.
Teprve poté by měl hráč přejít na klasickou nahrávku. Výhodou nahození je fakt,
že míč letí pouze ve směru nahoru/dolů a postrádá směr "do strany", který v
kombinaci s rozběhem nejvíce útočníkovi komplikuje život. 

ROZBĚH
aby se hráč dostal co nejvýše při výskoku na útok, musí se správně odrazit. Největší chybou při odrazu je skok do dálky místo do výšky. Hráč je pak omezen na pouhé přehazování míče přes síť. Proto bychom měli hlídat hlavně poslední tři kroky. 
(nenechte se odradit úvodním povídáním a pozorně sledujte od cca 1:20)

Při útoku bychom měli hlídat tyto hlavní věci:

1) rozběh kontrolovat tak, aby hráč při odrazu neskákal dopředu, ale do výšky
2) pozice těla vychází ze zataženého lokte (pozice lukostřelce) a prohnutí v zádech
3) paže provádí pohyb tak, že je při úderu do míče je vytažená z ramene co nejvýše
4) ruka při zásahu míče "imituje" švihnutí biče
5) po úderu do míče se ruka nezastavuje a pokračuje dál 

Vše ostatní u hráčů necháváme na individuálním rozvoji. Dokud nebudou hrát volejbal bionické bytosti, každý hráč bude individualita a drobounké chyby v technice neznamenají, že bude špatným hráčem. 

Při nácviku útočného úderu platí, že neexistuje univerzální rada či postup. Dále platí, že čím více cvičení a úderů do míče hráč absolvuje tím lépe. Hráči se někdy naučí více díváním než povídáním, během tréninku je nechte chvíli (stačí minuta,při
odpočinku na napití) se dívat na starší, vyberte jeden příklad a běžte dál trénovat. 

PŘÍJEM

Při podání soupeře je naší hlavní povinností je přijmout míč tak, aby bylo možné jej dál nahrávat. Musíme rozlišit příjem podání a přihrávku v poli. Na příjem podání máme více času a můžeme i dbát na techniku. Při vybírání často platí pravidlo "nějak to zvedni". První video ukazuje základní pozice přihrávajícího hráče, tedy jak má stát a kde má mít ruce. Všímejte si nejen předloktí, ale i ramen a pozice celého těla!!
Důležitá je otázka PROČ se mají tak mladí hráči učit přihrávat mimo osu těla? Protože
v dnešním volejbale se už v žákovském věku setkávají s míči, které nelze "vyběhat"
a musí jej přihrát mimo tělo. Je to dáno výškou sítě a silou podání, které se může
dotknout sítě a proto jej žačky i žáci riskují.  

Druhé video je pro trenéry zdrojem různých cvičení a podpůrných aktivit pro rozvoj techniky přihrávky míče. Velkou výhodou je absence komentářů. Můžete si zkrátka vybrat co uznáte za vhodné. 

Byla by škoda nepřidat trochu motivační video s krásnou hudbou. Ale spojíme příjemné
s užitečným. V ukázce se totiž řeší častá situace - dvě hráčky u jednoho míče!! Navíc tu máme nádherné a detailní záběry pohybu hráček pod míč při podání. Zkuste vnímat pohyb nohou přihrávajících hráček a pozici rukou při příjmu, s hlediska metodiky
je to vynikající video. Opět volím video bez zbytečného komentáře!!